Onkomarkery
Úvod:
V posledních letech je zřetelný trend zvyšování nemocnosti na novotvary při poklesu úmrtnosti na tyto choroby (mortalita se uvádí kolem 24%).
Tato skutečnost je pravděpodobně způsobena také zlepšením diagnostiky a terapie onkologických onemocnění.
Epidemiologie
Riziková skupina: muži (mírně převažují)
Výskyt malignit u žen: nejčastější malignitou je karcinom prsu (téměř 1 milion osob)
Výskyt malignit u mužů: nejčastější malignitou je v ČR karcinom plic, následován Ca prostaty.
Vysoké zastoupení v obou populacích má kolorektální karcinom a Ca žaludku.
Cíl laboratorního vyšetření:
Diagnóza choroby, odhad stadia choroby, odhad průběhu choroby, monitorování kvality terapie choroby
Onkomarkery:
Nádorové markery mohou být molekuly produkované nádorem, onkoplacentární antigeny, enzymy, hormony, metabolity, nebo faktory, doprovázející maligní proces.
Charakteristika hypotetického ideálního onkomarkeru (zatím bohužel nalezen nebyl)
- souvislost s maligním procesem
- korelace se stupněm maligního procesu
- odhad typu a lokalizace tumoru
- odhad stadia tumoru
- odhad efektu terapie, odhad prognózy
Charakteristika onkomarkerů v klinické praxi:
Nádorový marker je charakterizován svojí specificitou (% zdravých s negativním nálezem)
a senzitivitou (% nemocných u kterých prokazujeme pozitivní nález), diagnostickou zdatností (% nemocných správně klasifikovaných markerem, nedbajíce nato, zda ostatní výsledky byly negativní či pozitivní), prediktivní hodnotou (pozitivní (negativní) prediktivní hodnota vyjadřuje pravděpodobnost, že pacient, který je testován pozitivní je opravdu pozitivní a a pacient, který je testován jako negativní je opravdu negativní).
Obecné doporučení k využití onkomarkerů:
- Screening - tumorové markery nelze využít ke screeningu asymptomatické populace, protože jejich diagnostická zdatnost není vysoká. V poslední době se diskutuje o možnosti využití screeningu v případě vyšetření PSA u mužů (nejednoznačné závěry).
-
Diagnóza primárních tumorů - nedostatečná diagnostická zdatnost onkomarkerů pro diagnózu některých tumorů taktéž limituje toto rutinní využití. Diagnostiku primární lokalizace tumoru pomocí onkomarkerů lze akceptovat v případě karcinomů:
- tyreoidey
- testes
- prostaty
- plic (malobuněčný)
- Lokalizace primárních tumorů – má-li marker vysokou tkáňovou specificitu
- Následující diagnóza - umožnuje pomocí koncentrace markeru odhadovat velikost tumoru či intenzitu choroby
- Monitorování léčby - s velkou výhodou lze využít tumorových markerů k monitorování terapie malignit, monitorování residuality onemocnění
- Monitorování doprovodných chorob - v poslední době lze některýchtumormarkerů využít i k monitorování léčby doprovodných onemocnění.
- Zvýšení u nemaligních chorob - při hodnocení koncentrace onkomarkeru musíme mít vždy na paměti možné zvýšení tohoto parametru u nemaligních onemocnění.
V tabulce jsou uvedeny zvýšení některých onkomarkerů za určitých, fyziologických nebo „nemaligních“ podmínek:
Podmínka | Fyziologicky zvýšené markery |
gravidita menstruační cyklus kouření ethylismus léčba železem krevní transfuze katetrizace moč. měch. |
AFP, hCG, Ca125, TPS, TG Ca125 CEA, TPS, TG CEA, TPS ferritin ferritin PAP, PSA |
Podmínka | Non-neoplastické zvýšení markerů u jiných chorob |
Chron. onemocnění jater Hepatitida Chronická bronchopneumonie Ascites Pleurální výpotek Endometrióza Pankreatitida Onemocnění štítnice Hypertrofie prostaty Retence moči Cukrovka - diabetes mellitus |
CEA, TPS, ferritin, Ca15-3, Ca19-9, Ca125 CEA, TPS, ferritin, Ca19-9 CEA, TPS Ca 125 Ca 125 Ca 125 Ca 19-9, Ca 125 TG PAP, PSA Ca 19-9 Ca 19-9 |
Onkomarkery - obecné dělení
- Markery jako hormonální receptory, metodicky jde o izolaci receptorů po biopticky získaném vzorku
- Markery vázané na buněčných membránách (CEA, Ca-Ag)
- Markery vznikající v cytosolu a secernující se do plasmy (AFP)
Jednotlivé malignity:
RSS Vytisknout